Naše smečka

Dovolím si vám představit nového člena smečky - 8 týdenní Čupakabru. Už nějaký pátek vyhlížíme s manželem nějaké bezprizorní kotě, kterému bychom poskytli domov. Kolegyně mi vyprávěla, že má doma kočku a té se narodila tři koťata, bohužel kočka ztratila mlíko a koťata zůstala napospas osudu. Než na to kolegyně přišla, tak už bylo pro dvě koťata pozdě, nepodařilo se je zachránit, byla podchlazená a vyhladověla k smrti (Kočka je již naštěstí vykastrovaná a situace se nebude opakovat. Více o kastraci zde). Jediná Čupakabra měla dost sil. Ze začátku dostávala mlíko pro koťata a s úporným průjmem skončila v péči veterináře, takovému malému kotěti s průjmem jde vždy o život. Veterinář naordinoval léky a dietu - vařené maso. Takže je od 4 týdne na mase.  číst dál

Tak po dlouhé odmlce jsem zpátky a mám velkou novinku - přibyl k nám další kočičák. Ori - nalezené kotě, u nás jen v dočasce (ikdyž kdo ví...? :) ).  číst dál

Jak se do domácnosti s pěti psy dostala kočka? Jednou jsem šla na obyčejnou procházku s Enny (československý vlčák). Najednou vidím dva jezevčíky, jak něco loví. Na první pohled jsem myslela, že je to veverka. Když jsem přišla blíž, uviděla jsem, že je to malé černé kotě. Snažilo se vyšplhat na strom. Enny jsem uvázala o kus dál ke stromu a šla pro kotě. To už tam stáli i majitelé psů. Kotě jsem sundala ze stromu a strčila pod bundu. Kolemstojící nevěděli komu patří a vzít si ho nemohli, a tak šlo s námi domů. Celou cestu kotě lozilo pod bundou, mňaukalo a Enny se pořád rozhlížela, odkud ten zvuk jde. Cestu jsme přežily všechny ve zdraví. Tou dobou jsme ještě bydleli v bytě s částí naší smečky (s Enny a Štěnětem (malý 10kg kříženec)). Po příchodu domů chtěla Enny kotě samozřejmě sežrat. Tak dostala košík a šla na vodítko, kotě se ihned rozkoukalo a psů se vůbec nebálo. Enny ale velmi rychle pochopila, že kotě je kámoš a ne žrádlo. číst dál

Jmenuji se Zdenka Růžičková, žiji v malé vesničce se svým manželem, pěti psy (čtyřmi na zahradě a jeden domácí), dvěma kočkami (čistě domácími), prasátkem, asi 20ti slepicemi, pár králíky a včelkami. Psi, kromě jednoho, jsou nalezenci a ti, které majitelé opustili, z různých důvodů, ale o tom třeba jindy. Doma jsme nikdy kočky neměli a tak jsem vždy spíše tíhla ke psům, než ke kočkám.  To se změnilo, když jsem v lesoparku našla malé černé kotě - Mícu. Bylo to loni v listopadu. Letos v listopadu se situace opakovala a já si přinesla Flíčka, nechtěné vyhublé kotě. Kočky si mě naprosto získaly... číst dál